Klubové speciální zkoušky aneb Memoriál Richarda Šrámka
Albrechtičky (Nový Jičín) – 6. sprna 2005

Rozhodli jsme se, že věnujeme další víkendový den našim čtyřnohým kamarádům, a tak jsme se již v pátek večer vydali na severní Moravu.

Na klubové zkoušky nastoupilo 14 psů, převážně retrieverů ( 5 GR, 2 LR, 2 FCR, 2 CBR, 1 NSDTR) a dále asi 16 ohařů a jeden jezevčík kteří se příhlásili  na Memoriál.

Zkoušky byly oficiálně zahájeny za tónů „Vítáme Vás“ trubačem na lesnici a vrchní rozhodčí pan Alois Havrlant nás seznámil s organizací zkoušek a představil všechny rozhodčí.

Jaké bylo naše překvapení, když jsme se dozvěděli, že jsme se vlastně přihlásili na Memoriál Richarda Šrámka a budeme posuzováni dle soudcovské tabluky pro speciální zkoušky z vodní práce ohařů. (Vše je stejné jako pro retrievery jen s tím rozdílem, že ohaři mají na první cenu limitní známku pro I cenu 2, zatímco retrieveři mají limitní známku 1).

Po vylosování čísel jsme se odebrali k vodě na disciplíny „Přinášení kachny z hluboké vody a Ochota k práci v hluboké vodě“, poté jsme se rozdělili na dvě skupiny. První šla na dohledávku pohozené kachny v rákosí a druhá na nahánění v rákosí. Na závěr byla  disciplína Chování na stanovišti.

Co říct k prostředí, ve kterém se zkoušky nacházely? Jedním slovem nádhera. Rybník veliký a rákosí mokré a hluboké. Počasí bylo uspokojivé, zkoušky doprovázely menší přehánky a vítr, pořádný déšt a lokální bouřka přišla až odpoledne a zastihla nás při občerstvení v místní restauraci.

Rozhodčí posuzovali zkoušky korektně přesně dle zkušebního řádu a vůdcům neodpustili opravdu vůbec nic, což občas doplnili dovětkem  „přihlásili jste se na Memoriál, tak to také tak musíme posuzovat“.

Velkým problémem pro psy byla disciplína ochota k práci na hluboké vodě, kde jen velmi málo psů získalo známku 4. Na rybníku byly vlny vodorovné s břehem a bohužel málokterý pes byl schopen plavat kolmo k vlnám do vzdálenosti více než 15 metrů. Většinou se po čase nechali unést vlnami a nebo plavali proti vlnám, což v obou případech znamenalo  plavat do stran a nikoliv dopředu.

Další disciplínou, která bohužel znamenala konec pro 3 retrievery z naší skupiny byla dohledávka pohozené kachny.  Rozhodčí odhodil kachnu asi 5 metrů od cesty, ale vůdce psa vysílal z boční strany a to ve vzdálenosti asi 50 m od pohozené kachny.

Jako poslední problém se nakonec ukázalo rákosí. Bylo velmi pěkné, mokré a také hluboké. Krása pro oči, ale již ne pro psy, kteří na to nejsou zvyklí. Jako problém se ukázalo přeplavání pár metrů vody a následné nahánění v rákosí stějně jako systematická a hluboká práce.

Co říci závěrem?? Zkoušky byly opravdovým zážitkem a myslím, že si každý dobrý vůdce váží více druhé ceny  z těchto zkoušek než titulu  CACT, získaného na jiných zkouškách z vodní práce.

A že by opravdu jen samá chvála na tyto zkoušky? Bohužel ne. Malým zklamáním bylo závěrečné vyhlášení výsledků. Organizátoři neměli dostatečné množství CACT-ových kartiček (přestože nakonec CACT byl zadán jen ve čtyřech z pěti přihlášených plemen retrieverů) a také kartiček pro Osvědčení o omezené lovecké upotřebitelnosti .

A co si myslím, že zamrzelo všechny majitele psů, kteří uspěli v první ceně a také první v plemeni  a získali titul CACT, byla absence pohárů. Nevím z jakého důvodu zde tyto poháry chyběly, ale myslím, že tady si to ti psi opravdu zasloužili.

Možná to bylo tím, že jsme se přece přihlásili na Memoriál Richarda Šrámka  a nikoliv Klubové speciální zkoušky z vodní práce.